Rusko, vzdej se!

Alexandr Nagornyj

13. prosince 2018 

Toto nebývalé prohlášení zaznělo z úst státního tajemníka USA M. Pompea a narýsovalo svého druhu čáru pod všemi provokacemi „kolektivního Západu“ proti Rusku.

Na řádném zasedání NATO 4. prosince v Bruselu oznámil M. Pompeo, že oficiální Washington dává Rusku 60 dní na zničení všech svých raket, které americká strana považuje za porušení Smlouvy o raketách středního a krátkého doletu z roku 1987, jinak USA přestanou její literu dodržovat…

Toto ohromující a svého druhu dokonce v diplomatické praxi nebývalé prohlášení učinil bývalý šéf CIA přesně třetí den po skončení summitu G20 v Buenos Aires. A svým způsobem udělal čáru pod všemi provokacemi „kolektivního Západu“ včele s USA proti Rusku. Žádná jednání nejsou potřeba, žádné námitky se nepřipouštějí.

Kdo sestřelil malajský Boeing?

Samozřejmě, že Rusko – kdo jiný! Důkazy o tom nejsou už více než 4 roky – koho to ale zajímá?

Kdo se vměšoval a ovlivnil americké prezidentské volby v roce 2016?

Rusové – kdo jiný? Muellerova komise to každou chvíli potvrdí na základě toho, že se kdosi kdesi s kýmsi setkal, ale Kongres o tom hned neinformoval.

Kdo otrávil Skripalovy?

Rusko – kdo jiný! Důkazy nebyly a nejsou, ale zato jsou Petrov a Boširov, sankce a nová obvinění z předchozích otrav. Borgiové byli nejspíš také Rusové?

Kdo nese odpovědnost za incident v Kerčském průlivu?

Jasně, že Rusko – kdo jiný? To proto, že Krym je ukrajinský, a výsledky referenda na poloostrově nelegitimní.

A to nemluvím o sportovně-dopingovém skandálu, „ruských divizích na Donbasu“, atd.

A vůbec – Rusko musí držet hubu a odejít, jak přesně formuloval bojovný britský ministr obrany Williamson, který si čestně vysloužil své nynější křeslo jako pomocník řady vlivných politiků „té správné orientace“…

Teď, kdy je světové informační pole zoráno a zaseto semeny rusofobie, která pěkně vzešla, si na Západě v celku a v USA konkrétně, nejspíš spočítali, že nastal čas překvapivých historek, tedy ultimát.

Maximální publicita a urážlivost zmíněného Pompeova kroku předpokládaly, že Kreml vstřícně nepřijme podobné ultimátum, což USA umožní ve velmi krátké době z dohody o raketách vyskočit (toto rozhodnutí, jak připomněl ruský prezident, je založeno už v rozpočtu USA na příští rok), ale také získat souhlas Evropanů s rozmístěním amerických raket v Pobaltí, na Ukrajině a v Polsku, a tím vychýlit vojensko-strategickou rovnováhu ve svůj prospěch, protože doba letu „Pershingů“ a jejich analogů se tím zkrátí na 3-5 minut.

Ovšemže „zrcadlové“ rozmístění ruských raket středního a krátkého doletu neohrožuje Američany ani v nejmenším, a tak soustředí svou hlavní frontu válečných operací do Evropy, jak tomu bylo během první i druhé světové války, což umožnilo USA stát se globálním lídrem. Mimochodem, dnešnímu francouzskému prezidentu Macronovi i německé kancléřce Merkelové, kteří se pokoušeli oponovat podobnému scénáři, rychle a názorně předvedli, „kdo je v domě pánem“, jestliže se věc týká „vážné“ politiky.

Jistěže je to hra s ohněm, namířená – jako všechny činy USA a jejich spojenců – na „neutralizaci“ ruského vojensko-strategického potenciálu (a ideálně i zničení Ruska jako jednotného a zatím jediného státu, disponujícího vojenskou paritou s Amerikou). Nejen v případě provedení prvního úderu, ale dokonce při jakékoli „technické poruše“ na amerických raketových základnách, rozložených v takové blízkosti Ruska, nezbude Moskvě ani minuta na příslušné odvetné rozhodnutí…

V zájmu pochopení problému si představte, že budou analogické ruské rakety rozmístěny, řekněme, na Kubě. Nebo dokonce i v Nikaragui a Venezuele. Jak se v takovém případě budou cítit Trump, Pompeo a spol.? Ve Washingtonu se z nějakého důvodu domnívají, že Moskva nemá jiné východisko, než se nějak po gorbačovsku „shrbit“ a vzdát se „ve jménu života na Zemi“ a přiznat USA právo „vládnout a panovat“, roli globálního lídra, který bude diktovat podmínky ve všech otázkách světové ekonomiky a politiky. Jakože se „Rusové dřív nebo později podělají“. A Putinova slova o tom, že „svět bez Ruska nepotřebujeme“, netřeba brát vážně, protože úředníci a oligarchové, jejichž šrajtofle, a tím i srdce se už dávno nacházejí na Západě, že ti zkrátka „vynesou“ nynějšího prezidenta naší země z Kremlu ven. Inu, taková je dneska situace v hybridní válce, rozpoutané USA a jejich spojenci proti Rusku jako státu a Rusům jako etniku.

Mimochodem, na adresu KLDR Američané nedávno posílali tvrdá ultimáta – a čím to skončilo? Už naplno běžícím procesem sjednocení dvou korejských států – přičemž vůbec ne za amerických podmínek. Ale slyšet z druhé strany frontové linie nekonečné „Rusko, vzdej se!“, že by to bylo poprvé?

*) Alexandr Nagornyj (1947) je viceprezident asociace politologů RF, přednášel v USA, Japonsku a Koreji, expert na problémy mezinárodních vztahů, od r. 1977 zástupce šéfredaktora deníku „Zavtra“.

Zdroj: Zavtra.ru

Překlad: st.hroch 181211

outsidermedia.cz